První zmínky o nejstarších typů tanců přicházejí z Egypta, který je nepochybně kolébkou právě orientálního tance. Díky bohaté kultuře, pestrosti a rozmanitosti hudebního umění je pro tanečnice hlubokou studnicí inspirace tanečních prvků, kreativní  tvorby a vědomostí. Od 20. století za doby Zlaté éry egyptského filmu se orientální tanec dostává na pódia a nabírá neskutečných rozměrů. Profesionální tanečnice z celého světa rozvíjí nejen klasický kabaretní styl, ale i mnoho fúzí břišního tance. Moderní orientální tanec tedy čerpá především z baletu a spojuje  prvky scénického tance, jazzu, flamenca, hip hopu,tribalu atd. Tanečnice používají k tanci různé rekvizity z různých materiálů – křídla, šavle, hedvábné vějíře, závoje, svíčky, a jiné. Orientální tanec formuje ženské tělo (posiluje pánevní dno, odbourává bolesti zad), posiluje sebevědomí, posilňuje osobnost, odbourává pochybnosti o sobě a učí akceptovat své tělo a rozvíjí fantazii.